Viola je portugalský název pro tradiční brazilský strunný nástroj, podobný kytaře, ale s menším tělem a obvykle s deseti strunami.
V kontextu písně Michel Teló zpívá o „Deus tocando viola“ (Bůh hrající na violu), což evokuje klidnou, duchovní a melancholickou atmosféru západu slunce. Je to krásný a kulturně specifický obraz, který dodává písni hloubku a jedinečnost.
Ahoj! Tato písnička od Michela Teló, „Sonhos E Planos“ [Sny a plány], je taková krásná, zamyšlená melodie, která nás nutí přemýšlet o plynutí času a o tom, co je v životě opravdu důležité. Michel Teló tu zpívá o „Sonhos, planos / O que seremos e viveremos / No tempo que vem depois?“ [Sny, plány / Čím budeme a co prožijeme / V čase, který přijde potom?]. Je to jako by se zamýšlel nad budoucností a všemi těmi cestami a touhami, které nás čekají.
Líbí se mi, jak se v písni objevuje myšlenka, že život je jako „uma nuvem que passou no céu / E quando viu, já se foi“ [oblak, který proplul po obloze / A když jsi se podíval, už byl pryč]. To je tak pravdivé, že? Všechno – „Olhares, amores, abraços e flores“ [Pohledy, lásky, objetí a květiny] – se může zdát pomíjivé. Ale pak přijde ten klidný moment, „O entardecer / E Deus tocando viola“ [Soumrak / A Bůh hrající na violu], který nám připomíná, že i v tom všem spěchu je něco věčného a krásného. Je to taková hezká připomínka, abychom žili „Tempo agora / Vida agora“ [Čas teď / Život teď].