Björklövssal doslova znamená „březový sál“ nebo „síň z březových listů“. Je to krásné, poetické slovo, které evokuje obraz přírodního, klidného a malebného místa.
V kontextu písně, „Jag bara lyssnar i björklövssal“ (Jen poslouchám v březovém sále), se odkazuje na místo, kde se člověk cítí obklopen přírodou, konkrétně břízami, a kde může v klidu naslouchat zvukům větru a písním léta. Je to velmi vizuální a uklidňující výraz, který není v každodenní švédštině běžný.
Píseň "Visa Vid Vindens Ängar" od Matse Paulsona je taková něžná letní vzpomínka. Představ si, jak sedíš u okna a sleduješ, jak vítr hraje s tylovou záclonou – "Det fladdrar till i en tyllgardin" [Zavane to v tylové zácloně]. Autor chce napsat letní píseň plnou slunce a vůně květin, ale vítr a příroda ho tak okouzlí, že jen poslouchá "vindens toner" [tóny větru] v březovém háji.
Je to takové zasněné ohlédnutí za minulostí. Zmiňuje dívku z osikového háje, kterou má na zažloutlé fotografii. Postupem let se z ní stala spíš sen a pohádka – "Med åren blev hon en dröm, en saga" [S léty se z ní stal sen, pohádka]. Je to krásná ukázka toho, jak se vzpomínky mění a jak se autor snaží zachytit prchavé okamžiky do písně, i když ví, že slova a tóny někdy nestačí a myšlenka písně zůstane tajemstvím.