Funambule znamená „provazochodec“, tedy člověk, který udržuje rovnováhu při chůzi po laně. V písni se používá obrazně ve spojení «En funambule, je pense à toi»: zpěvačka myslí na milovaného člověka, jako by nejistě balancovala mezi vzpomínkami, emocemi a strachem z pádu.
Louane v písni On Était Beau („Byli jsme krásní“) mluví k člověku, na kterého myslí úplně všude: „Sur les trottoirs je pense à toi“ [Na chodnících na tebe myslím], „Dans la nuit noire je pense à toi“ [V temné noci na tebe myslím]. Vzpomínka se vrací na bulvárech, pod lampami, ráno po probuzení i během cest. Nejde o klidné ohlédnutí za minulostí. Vypravěčka se snaží normálně fungovat, ale myšlenka na něj se objeví znovu a znovu, až říká: „Presque obsédé“ [Skoro posedlá]. Je to přímé, trochu přehnané a právě proto velmi uvěřitelné.
Nejsilnější je refrén: „On accélérait sans freins“ [Zrychlovali jsme bez brzd] a „On s’aimait trop / Pour s’aimer bien“ [Milovali jsme se příliš, než abychom se uměli dobře milovat]. Jejich vztah byl krásný ve chvílích, kdy se „souriait pour rien“ [smáli jsme se bez důvodu], ale zároveň se řítil dopředu bez kontroly. Teď zůstává únava, lítost a obraz člověka na „bord du gouffre“ [okraji propasti]. Francouzské slovo „cafard“ v řádku „J’ai le cafard“ [Je mi smutno] je běžný výraz pro sklíčenou náladu. Píseň tak staví vedle sebe krásnou minulost a nepříjemnou přítomnost: byli krásní, jen spolu neuměli být dobře.