Duna znamená „duna“, tedy kopec navátého písku. V písni se objevuje v poetickém obrazu „soy mujer de lluvia, de sangre en luna, de tierra, sal y duna“ a spojuje zpěvačku s přírodními živly, silou a odolností.
Lido Pimienta tu zpívá o smrti tak klidně, až z toho mrazí. Celá píseň stojí na jedné bilanci: všechno, co prožila, vytrpěla, na co čekala a co dala, končí stejnou větou „ya no me queda nada“ (už mi nic nezbylo). Neopakuje ji jako stížnost, spíš jako účet, který se konečně uzavřel.
A pak přijde obrat. Místo strachu říká „No le tengo miedo, pues soy mujer“ (nebojím se, vždyť jsem žena) a smrt vítá „de frente y sonriente“ (tváří v tvář a s úsměvem). Obrazy jako „Soy mujer de lluvia, de sangre en luna“ (jsem žena deště, měsíční krve) ji spojují se zemí, solí a dunami, takže bolest, kterou „lo llevo dentro“ (nosím v sobě), nezní jako slabost, ale jako něco, co ji drží pohromadě.