Viinamana je zajímavé slovo, které se doslova překládá jako „opilý“ nebo „pod vlivem alkoholu“, ale s nádechem staršího, hovorového výrazu, který se v běžné řeči už tak často nevyskytuje.
V kontextu písně „Tequila“ od Korpiklaani, která vypráví o putování a pití, se objevuje ve frázi „Soitel' viinan vihmomana“, což znamená „Hrál jsem, opojený alkoholem“. Toto slovo skvěle vystihuje bezstarostnou a trochu divokou atmosféru písně a je méně obvyklé než moderní synonyma, což ho činí zapamatovatelnějším.
V téhle písni se svět otevírá jako dlouhá cesta bez mapy: „Miesten mieli maailmalle“ [mužská mysl touží do světa] a vypravěč vyráží po neznámých stezkách, přes moře i silnice. Jako tulák hraje pro cizí národy a pije, aby utišil „žízeň po životě“. Cesta ho zavede do Mexika, kde „elo on tequilaa“ [život je tequila], a potom přes Argentinu, Kolumbii a Chile do Brazílie, kde se pije caipirinha, brazilský koktejl z cachaçy, limetky a cukru. Opakování „Caipirinha, tequila, caipirinha, tequila“ [caipirinha, tequila, caipirinha, tequila] je jednoduché, trochu rozpustilé a skvěle se hodí ke sborovému zpívání.
Vypravěč si dlouho nedělá starosti s budoucností: cestuje kolem světa, hraje na návštěvách a pořádně slaví. „Ei ollut huolta huomenesta“ [nebyla starost o zítřek] říká všechno bez okolků. Jenže i radost může zestárnout a po všech těch večírcích přijde myšlenka na domov: „Koto mieltä myöden“ [domov podle mé mysli, tedy domov, který člověku sedí]. Píseň tak není složitý cestopis, spíš bujará hospodská jízda od tequily ke caipirině, s malým návratem k tomu, co je člověku vlastní.