Peron znamená 'nástupiště'. Je to zajímavé slovo, protože se v písních neobjevuje každý den a má silný metaforický význam.
V kontextu písně, "Potem pomyliliśmy peron" (Pak jsme si spletli nástupiště), symbolizuje zbloudění nebo špatné rozhodnutí v životě. Je to poetický způsob, jak vyjádřit, že se cesty dvou lidí rozešly nebo že se vydali špatným směrem, což dodává textu hloubku a melancholii.
„Peron“ je píseň o člověku, který se snaží udržet druhého nablízku, protože sám v sobě má zmatek a těžko se z něj dostává. Hned na začátku se objevují podivné, skoro snové obrazy: „Rzucamy ścianą o groch“ [házíme zdí proti hrachu] a „Biegniemy w siebie przed tył“ [běžíme jeden do druhého pozpátku]. Dávají pocit světa, kde se věci nedějí normálně. Přesto je jedna věc úplně jasná: „Zostań, potrzebuję Cię tu“ [Zůstaň, potřebuju tě tady]. Vypravěč prosí druhého člověka, aby mu pomohl „poukładaj mi sny“ [uspořádat mé sny] a „poukładaj mi łzy“ [uspořádat mé slzy]. To je krásně zvláštní představa: někdo má srovnat nejen sny, ale i pláč.
Nejvýraznější obraz přichází v prostřední části: „Pogubiliśmy gdzieś kod / Potem pomyliliśmy peron“ [Někde jsme ztratili kód / Potom jsme si spletli nástupiště]. Peron tu není jen místo na nádraží. Je to obraz dvou lidí, kteří ztratili společný směr, minuli správný vlak nebo se ocitli každý jinde. Vypravěč za druhým stále běží, dívá se na hvězdy, i když tuší, že už na něj nikdo nečeká. A zatímco prosí o zůstat, vzdálenost roste: „Rośnie to co dzieli nas“ [Roste to, co nás rozděluje]. Právě tenhle rozpor dává písni její sílu: jeden člověk zoufale hledá cestu zpět, ale druhý už může být příliš daleko.