Damla znamená 'kapka'. Je to jednoduché, ale velmi poetické slovo, které se v turečtině často používá k vyjádření něčeho malého, ale významného, nebo k popisu slz či deště.
V kontextu písně „YAĞMURUN ALTINDA“ (Pod deštěm) je slovo „damla“ obzvláště silné. Zpěvák zpívá o „Damla damla akan yaşlar“ (Kapka za kapkou tekoucí slzy), což krásně vykresluje obraz jeho hlubokého smutku a bolesti. Je to slovo, které evokuje silné emoce a je klíčové pro pochopení melancholické atmosféry písně.
Píseň „YAĞMURUN ALTINDA“ od ENES 61 je plná bolesti a osamělosti. Představ si, že stojíš sám v dešti a říkáš si: „Yağmurun altında, ağlasam kim anlar?“ [Pod deštěm, kdo by pochopil, kdybych plakal?]. Přesně tak se cítí vypravěč – jeho rány sice bolí („Sızlıyor yaralar“ [Rány bolí]), ale nikdo to nevidí. Lži mu ublížily a v hlavě má jen bolest („Kafamda ağrılar“ [Bolesti hlavy]).
Jeho lékem na všechno je ale někdo, kdo už s ním není. Zůstal úplně sám („Kaldım ben baş başa“ [Zůstal jsem sám]) a bojuje až do konce („Savaşıyorum sonuna kadar“ [Bojuji až do konce]). Pláč mu nepomáhá a roky bez té osoby jsou dlouhé a plné slz. Vzpomíná na společné chvíle a říká: „Işık oldun sen benim karanlık dünyama“ [Byl jsi světlem mého temného světa]. Touží po tom, aby ten člověk zůstal, protože ho nemůže zapomenout a hoří touhou. Zkrátka, je to píseň o hlubokém smutku a boji s osamělostí po ztrátě někoho velmi důležitého.