Naufragare znamená „ztroskotat“ nebo „ztroskotat na moři“ a evokuje obraz lodi ztracené ve vlnách. V písni se používá obrazně ve spojení lasciare naufragare un ridicolo pensiero, tedy „nechat ztroskotat směšnou myšlenku“, což působí poeticky a neobvykle.
Elisa, italská zpěvačka, tu spolu s Ligabue zpívá o blízkosti, která nevzniká okamžitě. Mezi „gli ostacoli del cuore“ [překážkami srdce] se objevuje „un principio di magia“ [zárodek kouzla], ale také ironie: člověk si schovává své nejtajnější myšlenky, a pak zjistí, že je vlastně sám prozradil. Hezký a trochu legrační obraz přináší verš „una notte da scartare come un pacco di Natale“ [noc, kterou je třeba rozbalit jako vánoční balíček]. Noc tu působí jako něco, co lze odložit, nebo naopak rozbalit a zjistit, co skrývá.
Refrén mluví přímo o tom, co dva lidé o sobě ještě nevědí: „Quante cose che non sai di me“ [Kolik věcí o mně nevíš]. Společná cesta proto obsahuje věci, které si chtějí nést, i „cose da buttare“ [věci, které je třeba vyhodit]. U moře zpěvák nechává „naufragare un ridicolo pensiero“ [ztroskotat směšnou myšlenku], zatímco mezi slovy a skutky se pohupuje nová energie. A závěr je krásně konkrétní: kráčet přes překážky srdce „fa rumore“ [dělá hluk]. Je to písnička o postupném odhalování, o tajemstvích, která někdy sami prozradíme, a o cestě ve dvou, na níž se něco vezme s sebou a něco se bez lítosti vyhodí.