Solfège je francouzský termín pro solfeggio, což je systém výuky hudby, který se zaměřuje na čtení not a sluchovou výchovu. Je to poměrně neobvyklé slovo, které se v běžných písních často nevyskytuje.
V kontextu písně Edith Piaf "Padam, Padam" je toto slovo použito metaforicky. Zpěvačka říká: "J'en ai tout un solfège sur cet air qui bat" (Mám celou hudební nauku o této melodii, která bije). Tím naznačuje, že má v sobě nashromážděnou celou "teorii" nebo "kompozici" smutku a vzpomínek, které se k této melodii vážou, jako by její život byl hudební skladba plná bolesti.
Pojďme se podívat na jednu z nejslavnějších písní Edith Piaf, „Padam, Padam“! Je to taková melodie, která se vám zaryje pod kůži a už vás nepustí. Zpěvačka tu popisuje, jak ji tato melodie pronásleduje dnem i nocí, je s ní už odjakživa – „Cet air n'est pas né d'aujourd'hui / Il vient d'aussi loin que je viens“ [Tato melodie se nenarodila dnes / Přichází z takové dálky, z jaké přicházím já]. Je to jako starý známý, který se vždycky objeví v tu nejméně vhodnou chvíli a připomene jí všechny ty staré lásky a vzpomínky.
Ta melodie je skoro jako živá bytost! „Il m'a coupé la parole / Il parle toujours avant moi“ [Skočila mi do řeči / Mluví vždycky dřív než já]. Nutí ji vzpomínat na všechno, co prožila, na ty „je t'aime de quatorze juillet“ [miluji tě ze čtrnáctého července] a „des toujours qu'on achète au rabais“ [navždy, co se kupuje ve slevě]. Je to taková hořkosladká procházka minulostí, kde se mísí láska, zklamání a možná i trochu lítosti. A ten rytmus? „Qui bat comme un coeur de bois“ [Který bije jako dřevěné srdce] – to je prostě dokonalé!