Ojalá je španělské slovo, které vyjadřuje silné přání, naději nebo touhu, často s nádechem nejistoty, zda se přání splní. Překládá se jako „Kéž by“ nebo „Doufám, že“.
V kontextu písně Bereta, která se jmenuje právě „Ojalá“, se toto slovo objevuje v klíčových momentech, například „Y ojalá nunca te abracen por última vez“ (A kéž by tě nikdy neobjali naposledy). Vyjadřuje hlubokou touhu po tom, aby se určité věci nestaly nebo aby se naopak staly, což dodává textu silný emocionální náboj a činí ho velmi zapamatovatelným.
Beret ve skladbě „Ojalá“ (španělsky „Kéž by“) mluví o strachu ze ztráty, o přísnosti vůči sobě a o hledání klidu uvnitř sebe. Přiznává, že někdy člověk tolik spěchá, aby něčeho dosáhl, až zapomene, že „el camino es la meta también“ (i cesta je také cíl). Nechce už pouze vyhrávat, ale být přesvědčený o tom, co dělá, a nejdřív se cítit dobře sám se sebou. Silná je i myšlenka „Nadie te enseña a ser fuerte pero te obligan“ (nikdo tě neučí být silný, ale nutí tě k tomu): svět očekává, že se každý den zvedneme a půjdeme dál, i když nám nikdo neukázal jak.
Refrén přináší přání, aby člověka někdo přijal bez podmínek a aby „nunca te abracen por última vez“ (tě už nikdy neobjali naposledy). Beret také rozlišuje mezi lidmi, se kterými můžeme být, a těmi, před kterými můžeme být opravdu sami sebou: „Hay tantos con quién estar pero no con quién ser“ (je tolik lidí, s nimiž můžeme být, ale málo těch, před nimiž můžeme být sami sebou). Text nezakrývá chyby ani vnitřní zmatek. Říká, že jsme „circunstancias que nunca elegimos ser“ (okolnosti, kterými jsme si nikdy nevybrali být), ale přesto si zasloužíme dobro. Právě proto píseň působí jako upřímný vnitřní slib: přestat se trestat za to, čeho nedosáhneme, a přijmout i části sebe, které se teprve učíme chápat.