Verdriet znamená „smutek“ nebo hluboký „žal“. V písni se objevuje ve spojení stil verdriet, tedy „tichý smutek“, který klaun skrývá za svým smíchem a veselým vystupováním. Je to působivé slovo, protože odhaluje tragický kontrast mezi jeho veřejnou rolí a vnitřní bolestí.
Píseň vypráví o klaunovi v bílém a červeném kostýmu, který se směje, skáče pod ostrým žlutým světlem a baví publikum. Přitom ale „onder die lach zat een droevig gezicht“ [pod tím smíchem byla smutná tvář]. Kontrast mezi veselým vystoupením a jeho osamělostí je velmi přímý: klaun bydlel sám v dřevěném voze, jeho klobouk mu byl malý a boty příliš velké. Slovo „maar“ znamená „jen“ nebo „pouze“, takže opakování „Hij was maar een clown“ [Byl jen klaun] zní skoro jako zlehčování člověka, který přitom dával všechno až do posledního dne.
Nejtvrdší okamžik přichází během vystoupení. Klaun upadne jako pokaždé, publikum se hlasitě směje, ale tentokrát je pro něj opravdu konec: „Maar nu is hij dood“ [Ale teď je mrtvý]. Nikdo neznal jeho tichý smutek a na konci po něm nezůstal nikdo, koho by opouštěl. Přesto zůstává vzpomínka na klauna s jeho smíchem. Píseň tak připomíná, že člověk, který ostatní rozesmívá, může sám žít úplně sám a nést bolest, kterou diváci nevidí.