Джана je neobvyklé a exotické slovo, které se v ruštině běžně nepoužívá. Pochází z perského slova "jan", což znamená "duše" nebo "život", a často se používá jako oslovení pro milovanou osobu, podobně jako "miláček" nebo "drahá".
V kontextu písně je "Джана" ústředním motivem. Zpěvák oslovuje svou milovanou osobu, která se od něj vzdaluje, a vyjadřuje svou bolest a touhu po ztracené lásce. Použití tohoto slova dodává písni hluboký emocionální náboj a nádech orientální melancholie.
„Джана“ (čte se přibližně džana) je opakované oslovení, něco jako „milá“ nebo „drahá“. V písni zní jako něžná prosba k člověku, který je sice nablízku, ale citově už odešel. Vypravěč vidí v jeho očích, že „už v nich není ani gram lásky“, a nechápe, jak se všechno mezi nimi mohlo ztratit. Prosí alespoň o vzpomínku a ptá se: „Možná se vrátíme na začátek.“
Nejvýraznější je obraz „jsem v serotoninové jámě“. Nejde o skutečnou jámu, ale o hovorovou metaforu pro hluboký propad nálady po ztrátě něčeho, co člověku dřív přinášelo radost. Druhý člověk je přítomný tělem, „ale myšlenkami tak daleko“, zatímco ulice hlučí klaksony, které už nezpívají o nich. V poslední části se loučí až do svítání: ona tančí, ale s někým jiným, a moře má smýt jejich stopy. Píseň tak přechází od snahy vrátit vztah na začátek k bolestnému přijetí, že jejich společný příběh možná zmizí jako stopy ve vodě.