황홀했던 (hwangholhaetdeon) pochází ze slovesa 황홀하다, což znamená být extatický, okouzlený nebo uchvácený. Je to silné slovo, které vyjadřuje intenzivní pocit radosti a úžasu, často spojený s něčím krásným nebo magickým.
V kontextu písně Jung Kook zpívá o „황홀했던 기억 속에“ (v extatických vzpomínkách). Používá toto slovo k popisu vzpomínek, které jsou tak krásné a pohlcující, že se v nich i přes smutek (déšť) ztrácí. Je to poetické slovo, které se v běžné konverzaci nevyskytuje tak často, což ho činí zajímavým a zapamatovatelným.
Písnička „Still With You“ od Jung Kooka je opravdu dojemná balada, která vás chytne za srdce. Je to takové vyznání touhy po někom, kdo už tu není, ale jeho hlas a přítomnost stále zůstávají v paměti. Jung Kook zpívá o tom, jak i když je sám v temném pokoji a slyší jen zvuk klimatizace, stále se snaží jít dál: „그대 향해 한 걸음씩 걸어갈래요“ [„Budu k tobě kráčet krok za krokem“].
Je to o tom, jak se člověk snaží vyrovnat s prázdnotou, ale zároveň se drží vzpomínek na společné chvíle. V textu se objevuje krásný obraz, kdy i když tančí sám ve vzpomínkách, stále prší: „나 홀로 춤을 춰도 비가 내리잖아“ [„I když tančím sám, prší“]. Ale i přes ten smutek je tu naděje, že se mlha rozplyne a on se s mokrýma nohama rozběhne, aby ho ten druhý objal. Je to taková něžná prosba o objetí a o to, aby ho ten druhý chytil: „그때 날 안아줘“ [„Tehdy mě obejmi“] a „그때 날 잡아줘“ [„Tehdy mě chyť“]. A i když se jejich kroky nemusí shodovat, chce jít dál po cestě s tou osobou: „그대와 함께 이 길을 걷고 싶어요“ [„Chci jít po této cestě s tebou“]. Je to taková krásná a upřímná píseň o lásce, ztrátě a naději.