Frown znamená 'mračit se' nebo 'zamračit se'. Není to sice úplně neobvyklé slovo, ale v kontextu této písně je velmi výstižné a evokativní.
Carpenters ho používají k popisu pocitu sklíčenosti a beznaděje, který přichází s deštivými dny a pondělky: "Nothing to do but frown" (Nic jiného než se mračit). Slovo krásně vystihuje melancholickou náladu písně a pocit, kdy se člověk cítí bezmocný a smutný.
Už jste se někdy cítili, že deštivé dny a pondělky vás prostě ničí? Přesně o tom zpívá Karen Carpenter v této klasické písni. Popisuje ten známý pocit, kdy se člověk cítí starý, mluví si sám pro sebe a má chuť se vším praštit. Všechno se zdá být špatně, jako by nikam nezapadal – jen se tak poflakuje a mračí se jako nějaký 'osamělý klaun'. Tento stav nazývá postaru „the blues“.
Ale i v té nejhlubší melancholii existuje paprsek naděje. Zpěvačka si uvědomuje, že i když se cítí na dně, vždycky skončí u někoho, kdo ji miluje. A to je vlastně to jediné, co v takovou chvíli pomáhá: 'utíkat a najít toho, kdo mě miluje'. Píseň tak krásně ukazuje, že i když máme pocit, že nám nikdo nerozumí, láska a blízkost druhé osoby mohou být tím nejlepším lékem na deštivé dny a pondělky.