Slootje znamená malý vodní příkop nebo strouhu; koncovka -je vyjadřuje zdrobnění. V písni se objevuje ve spojení slootje springen, tedy „skákat přes strouhu“, což evokuje bezstarostné venkovské dětství a typicky nizozemskou krajinu.
„Mooi Hier“ je veselá pocta životu na nizozemském venkově. Vypravěč pochází z oblasti Veluwe a Twenterandu, kde se lidé přátelsky zdraví, nikam se tolik nespěchá a na polích roste víc než dost. Místo městského shonu nabízí píseň skákání přes příkopy, jízdu na kole po hrázi ve větru o síle osmi stupňů a lenošení na zádech při pohledu na modrou oblohu. Opakované „Het is mooi, mooi hier“ [Je to tady krásné, krásné] zní jako jednoduché, pevné přesvědčení: ať si velké město říká, co chce, tady je člověku dobře.
Nejhezčí jsou drobné venkovské obrazy: vor postavený s kamarády, vratké telátko u souseda, schovávání v kupce sena, koťata v květnovém odpoledni, bunkry v lese a běh s rozpuštěnými vlasy. Dokonce i noční močení venku do příkopu pod tisíci hvězdami je podané s legrační samozřejmostí. Vlaštovka odlétá na jih, ale každý rok se vrací, stejně jako vypravěč: „Als ik alle drukte zat ben kom ik terug naar hier“ [Až budu mít dost všeho shonu, vrátím se sem]. Závěr „Ik blijf gewoon mooi hier“ [Prostě tady zůstanu] už není jen obdiv k místu, ale rozhodnutí, že venkovský klid má přednost před řečmi z města.