Midvintertid doslova znamená „polovina zimy“ nebo „zimní slunovrat“. Je to složené slovo, které krásně vystihuje nejtemnější období roku.
V kontextu písně, která oslavuje Lucii a její příchod se světlem, midvintertid zdůrazňuje kontrast mezi temnotou a nadějí. Je to poetický způsob, jak popsat čas, kdy je světlo nejvíce potřeba.
Píseň začíná v nejtemnější části roku: „Så mörk är natten i midvintertid“ [Jak temná je noc v čase zimního slunovratu]. Do této tmy přichází Lucia, „den goda med ljuset“ [ta dobrá se světlem], s korunou plnou světla. Nepřináší složitý vzkaz, jen „hälsning om julefrid“ [pozdrav vánočního klidu]. Je milé, jak se refrén postupně mění v přímé přivítání: „Välkommen du goda“ [Vítej, ty dobrá]. Lucia tu není popsaná dlouhým příběhem. Stačí její příchod, světlo na koruně a slib klidnějších Vánoc.
V závěru se obraz přesune k vlaštovce. „Så mörk är dagen för svalan“ [Jak temný je den pro vlaštovku], a přesto pták opouští hnízdo i svůj klid, aby letěl k nebi a „mot ljusnande dagar“ [ke dnům, které se rozjasňují]. Vedle Luciina světla tak vzniká druhý, krásně jednoduchý pohyb: někdo přichází do zimní tmy a vlaštovka z ní odlétá směrem k jasnějším dnům. Píseň má díky tomu pevnou naději, ale bez velkých slov, jen s korunou světel a křídly mířícími za světlem.