Diablolla je zajímavé slovo, které se v běžné finštině nevyskytuje často. Je to zdrobnělina od slova "Diablo", což je název koktejlu.
V kontextu písně se zpívá: "Lämpesit parilla Diablolla" (Zahřála ses pár Ďáblíky). Zde "Diablolla" odkazuje na drinky, které pomohly postavě v písni se uvolnit a zahřát se na tanečním parketu. Je to hravý a neformální způsob, jak mluvit o alkoholu.
„Tanssilattialla“ znamená „Na tanečním parketu“ a přesně tam se vypravěč cítí nejlépe. Na Humalistonkatu zahlédne člověka, který ho zaujme, přes střepy na zemi zamíří rovnou tancovat a po pár Diablech se snaží působit sebejistě. Finský slang tu dává textu rychlý, kamarádský rytmus: „meitsi“ znamená „já“ a „bailaamaan“ je hovorově „pařit“. Vypravěč se chlubí, že má „gruuvii“ [groove, tedy cit pro rytmus] a že nosí „kauluspaita silkkihuivi“ [košili a hedvábný šátek]. Jenže jeho pokus o flirt se brzy zvrtne: píše si na telefonu, polije druhého pivem, ten odejde a on za ním volá „Pliis älä mee“ [Prosím, neodcházej]. Je to trochu směšné a trochu zoufalé, protože velká sebejistota z tanečního parketu se během chvíle rozpadne.
Ráno přichází účet za včerejší noc. Vypravěč volá, kontroluje zprávy a snaží se zjistit, „Mitä eilen tapahtu?“ [Co se včera stalo?]. Přiznává „Mokasin sen“ [Pokazil jsem to], nemá už „massii“ [peníze] a vzpomínky má poněkud rozbité. Přesto tvrdí, že je dnes „ihan mega hyvää“ [úplně skvěle], a doufá, že zítra usne vedle svého nového známého. Refrén se pořád vrací ke Klubu, kam ho „joka ikinen ilta“ [každý večer] najdete. Píseň tak spojuje noční flirt, trapas po párty a tvrdohlavou víru, že právě na tanečním parketu se všechno ještě může podařit.