S'efface znamená „vytrácí se“ nebo „mizí“ a používá se pro něco, co postupně bledne, jako vzpomínka či stopa. V písni se vzpomínka na lásku a na píseň Les feuilles mortes pomalu vytrácí z paměti, což vytváří silný a poetický obraz zapomínání.
Serge Gainsbourg tu mluví k člověku, který už odešel, ale stále se vrací v jedné písni. Prosí ho: „Je voudrais tant que tu te souviennes“ [Tak moc bych chtěl, abys vzpomínal], protože „cette chanson était la tienne“ [tahle píseň byla tvoje]. Jde o skladbu Les feuilles mortes, jejíž název znamená Padlé listí. Text ji připisuje Prévertovi a Kosmovi, tedy básníkovi Jacquesi Prévertovi a skladateli Josephu Kosmovi. Každý podzimní obraz listí v něm znovu probouzí vzpomínku: „Les feuilles mortes te rappellent à mon souvenir“ [Padlé listí mi tě připomíná]. A lásky, které už skončily, přitom stále umírají znovu, den za dnem.
Vypravěč se pokouší být s jinými lidmi, ale jejich písně mu připadají monotónní a postupně mu na nich přestává záležet. Jeho lhostejnost však nepřijde najednou. Ptá se: „Peut-on jamais savoir par où commence et quand finit l’indifférence?“ [Dá se vůbec poznat, kde lhostejnost začíná a kdy končí?] Podzim přejde v zimu a on doufá, že píseň Prévertova jednou zmizí z jeho paměti. Závěr je skoro jako malé zaklínadlo, protože poslední věta se opakuje: až ten den přijde, jeho mrtvé lásky budou konečně doopravdy mrtvé.
Serge Gainsbourg se narodil jako Lucien Ginsburg v Paříži v roce 1928 ruským židovským emigrantům a v Paříži také v roce 1991 zemřel. Jeho první album Du chant à la une !... vyšlo v roce 1958 a je na něm píseň "Le Poinçonneur des Lilas" o muži, který štípe lístky v pařížském metru.
Psal také pro jiné zpěváky: France Gall s jeho písní "Poupée de cire, poupée de son" vyhrála Eurovizi 1965 za Lucembursko. V roce 1969 vydal s Jane Birkin "Je t'aime... moi non plus", duet, který předtím nahrál s Brigitte Bardot. Píseň byla v několika zemích zakázána v rádiu, a přesto se ve Velké Británii dostala na první místo. Jeho koncepční album Histoire de Melody Nelson z roku 1971 bývá označováno za jeho vrcholné dílo a později v jamajském Kingstonu nahrál se Slyem a Robbiem album Aux armes et cætera.