Panta rei je poetické rčení řeckého původu, které se v italštině používá ve významu „vše plyne“ nebo „všechno se mění“. V písni vystihuje pomíjivost citů a situace, zatímco vztah se mění mezi „vším a ničím“.
„FLAMENCO PARANOIA“ je píseň o člověku, který se snaží zapomenout na někoho, kdo mu pořád zůstává v hlavě. Vzpomínka se objeví i „dentro al fondo di un caffè“ [na dně kávy], zatímco on počítá dny, měsíce a roky a přemýšlí, jestli bolest někdy přejde. Odpověď ale zní skoro opačně: „Non ti passerò e lo sai“ [Já tě nepřestanu milovat, a ty to víš]. Ať by svět shořel, vrátí se k ní. Poslední noc spolu sice nejsou v kontaktu, ale hudba ještě jednou hraje, jako by odmítala vztah úplně ukončit.
Nejzajímavější je obraz „Flamenco paranoia“ [flamencová paranoia]: tanec, vášeň a neklid v jednom. „Balaclava sui sensi di colpa“ [kukla přes pocity viny] zní skoro jako maska, pod kterou se člověk snaží schovat vlastní výčitky. „L’amore porta mala suerte“ [láska přináší smůlu] je přímé, trochu přehnané přiznání, zatímco „panta rei“ znamená „všechno plyne“ a připomíná, že se všechno mění. Jen jeho city ne. Mezi větami o válce a míru v mysli, vodě svěcené a latinské partě venku zůstává jednoduchý rozpor: rozum chce zapomenout, ale srdce se stále vrací.