„Taj Mahal“ je název slavné indické památky, mauzolea, které je symbolem věčné lásky. V rumunské písni se tato slova objevují ve verši „Ți-aș face nuntă-n Taj Mahal“, což znamená „Udělal bych ti svatbu v Tádž Mahalu“.
Je to zajímavé slovo, protože odkazuje na exotické místo a zároveň symbolizuje velkolepou, romantickou svatbu, což je pro posluchače velmi lákavá představa.
„Taj Mahal“ od rumunského umělce Rareşe s Lazy Edem a Costelem Biju je sebevědomý flirt plný přehnaných romantických slibů. Vypravěč obdivuje ženu s „talie de viespe“ [vosím pasem], krátkou sukní, tetováním na noze, výraznými nehty, rtěnkou a náušnicemi. Její rty ho prý opíjejí jako alkohol, a tak volá „Ajutor“ [Pomoc]. Není to skutečná prosba o záchranu, spíš vtipné přiznání, že nad ním její půvab úplně vítězí.
Nejhravější obraz přichází v řádku „Sunt Aladin, zburăm diseară pe covor“ [Jsem Aladin, dnes večer poletíme na koberci]. Aladin tu znamená milence, který chce splnit každé její přání a odnést ji do pohádkového světa. Slib „Ți-aș face nuntă-n Taj Mahal“ [Udělal bych ti svatbu v Tádž Mahalu] je schválně velkolepý: Tádž Mahal je slavná stavba v Indii, často spojovaná s romantikou. Jenže doma to skřípe. Její matka se ptá, kdy jí navlékne prsten, zatímco oba rodiče tvrdí, že jí ublíží. Vypravěč navíc přiznává: „Ziua bogat, noaptea sărac“ [Ve dne bohatý, v noci chudý], takže za okázalými sliby je i trochu chaosu a sebeironie.