Hesa znamená „ochraptělí“ nebo „chraplaví“. V písni se objevuje ve spojení måsarna skrattar sig hesa („rackové se smějí tak, až ochraptí“), což je výrazný a neobvyklý obraz spojený s atmosférou Magalufu.
Slovesné spojení skratta sig hes doslova znamená „vysmávat se do ochraptění“ nebo „smát se tak dlouho, až člověk ochraptí“. Díky tomuto obraznému použití je slovo zapamatovatelnější než běžné švédské výrazy.
„Magaluf“ je příběh poslední společné cesty, která měla být možná romantická, ale místo toho vztah rozložila. Vypravěč vzpomíná, že spolu přijeli do Magalufu, turistického letoviska, a on nedokázal zabránit tomu, aby tam jeho partnerka zůstala. Věta „Till Magaluf styrde vi vår sista resa“ [Do Magalufu jsme zamířili na naši poslední cestu] zní skoro klidně, ale hned za ní se objeví bolest: ona chtěla zůstat, zatímco on toužil vrátit se domů. Představuje si, jak by spolu mohli „vandra genom vågorna“ [procházet se ve vlnách] ruku v ruce. Jenže ona každý večer mizí, vrací se až ráno a on čeká, že se po vyspání všechno spraví.
Jenže každé ráno je stejné. Ona sedí u kávy a sní, „som om jag aldrig funnits till“ [jako bych nikdy neexistoval]. Později vypravěč zjistí, že se během jeho nepřítomnosti setkala s někým jiným. Místo prázdninového ráje se Magaluf v jeho vzpomínce mění v město, které si spojuje s opuštěním a zradou. I rackové se v refrénu smějí tak dlouho, až ochraptí, když mluví o nich dvou. A závěr je záměrně hořký: „Jag kommer aldrig glömma hur jag hatade den stad“ [Nikdy nezapomenu, jak jsem to město nenáviděl].