Небесной жажды [nebesnoy zhazhdy] doslova znamená „nebeské žízně“ a jde o neobvyklé, poetické spojení. V písni vyjadřuje silnou touhu po létání, svobodě a něčem nedosažitelném, co člověka přitahuje navzdory strachu.
„Пташка“ znamená „ptáček“ nebo „ptáče“ a právě pták je hlavním obrazem písně. Hlas v refrénu říká: „Лети пташка, пока не станет страшно“ [Leť, ptáčku, dokud se nezačneš bát] a hned dodává: „Возвращайся ко мне“ [Vrať se ke mně]. Létání je tu krásné i děsivé zároveň: „Лететь страшно, но это очень важно“ [Létat je děsivé, ale je to velmi důležité]. Ptáček se nemá bát ani kamenů, tedy překážek nebo tvrdého přistání. Zní to jako přání, aby někdo našel odvahu vydat se do obrovského nebe, ale přitom nezmizel navždy.
Sloky jsou plné podivně konkrétních, trochu smutných obrazů: dva lidé „зависаем в красных трамваях“ [visíme v červených tramvajích], léto trvá sotva tři měsíce a oni mají pocit, že všechno zaspali a všechno odkládají. Když jeden mlčí, mlčí i druhý: „Здесь нет слов, замолчишь ты замолчу я“ [Tady nejsou slova, když zmlkneš ty, zmlknu i já]. Pak přijde nečekaně chladná věta: „Я очень рада, что ты теперь с другой“ [Mám velkou radost, že jsi teď s jinou]. Může znít upřímně, ironicky i jako poslední pokus tvářit se statečně. Na pobřeží křičí smutní rackové „мяу“ [mňau], vlna šeptá o něžnosti a vypravěčka se přirovnává k záložce uvízlé ve výtahu. Píseň tak nestaví souvislý příběh, spíš skládá zvláštní scénky kolem loučení, mlčení a potřeby nechat někoho odletět, i když jeho návrat pořád doufá.