Sankarihauta se doslovně překládá jako „hrob hrdiny“. Je to složené slovo, které v sobě nese silný a epický význam, což je pro finskou metalovou kapelu Moonsorrow typické.
V kontextu písně, která vypráví o bitvě a osudu válečníka, toto slovo evokuje obrazy starobylých ság a uctívání padlých. Není to běžné slovo, ale spíše poetický výraz, který dodává textu hloubku a historický nádech.
„Tyven / Sankarihauta“ vypráví o muži, který přichází do vesnice právě ve chvíli, kdy je zničená: střechy hoří, krev blízkých pokrývá zemi a mnoho lidí už odešlo do říše mrtvých. On však odmítá zemřít. Z těch, kteří byli téměř poraženi, shromáždí vlastní družinu a jeho zuřivost otřese nepřítelem. Obraz je záměrně tvrdý až přehnaný: hrdina prý pošlape asi stovku těl a slitování znamená „kirves kaulalla“ [sekera na krku].
Nejvýraznější část zní jako válečný pokřik: „Miekanterät vapauttakaa / Kostuttakaa kylmää rautaa!“ [Uvolněte ostří mečů / smočte studené železo!] a protivníci jsou vyzváni, aby se schovali za štíty nebo ustoupili. Jen málokdo přežije, aby mohl vyprávět, a nakonec přijde řada i na samotného hrdinu, s vyšívaným mečem v ruce. Přesto se jeho příběh nekončí úplným zmizením: „Tarustoissa elää ainiaan“ [v bájích žije navždy]. To je síla celé písně: člověk padne v boji, ale jeho neústupnost a jméno zůstanou v příbězích.