Heilstaat se překládá jako „utopie“ nebo „ideální stát“. Je to silné a poněkud archaické slovo, které se v běžné řeči ani v písních často nevyskytuje.
V kontextu písně se toto slovo používá k zpochybnění skutečné hodnoty socialistického státu (Východního Berlína), který se sice prezentuje jako „heilstaat“, ale je obehnán zdmi a omezuje svobodu projevu. Píseň se ptá, co je taková „utopie“ vlastně zač, když lidé nemohou svobodně žít a vyjadřovat se.
Píseň staví proti sobě dva Berl íny rozdělené zdí a Železnou oponou. Ve východním Berlíně lidé kráčejí kolem vlajek, Lenina a Marxe na piedestalu, pracují s „hamers en sikkels“ [kladivy a srpy] a sledují výměnu stráže v přehlídkovém kroku. Po čtyřiceti letech socialismu se zpěvák ptá, jakou cenu má „die heilstaat“ [dokonalý stát], když člověk musí být opatrný při vyjadřování názoru a každý, kdo se odchýlí, může být prohlášen za blázna. Nejhezčí a trochu vtipný obraz přichází u ptáků: ti mohou létat z východu na západ a zpět, protože je nikdo nezastaví ani nezastřelí.
Ani západní Berlín však píseň neoslavuje bez výhrad. Na Kurfürstendammu lákají kolemjdoucí porno, peep show, Mercedes, Coca-Cola, neonové reklamy, jídlo, pití a hazard. To je svoboda, ale bez domu a práce pro mnoho lidí, například pro Turky v Kreuzbergu, kteří sotva vyžijí. Demonstrace je povolená, jenže člověk může mít pocit, že stojí zády ke zdi, a pokud má peníze, svoboda je pro něj dostupnější. Ptáci znovu přelétají hranici, protože někdy je jídlo u Gedächtniskirche a jindy na Alexanderplatzu. Klein Orkest tak zpívá o obou stranách stejně přímo: jedna omezuje názory, druhá nechává svobodu řídit penězi.