Pohjantähden doslova znamená „Polárky“ (Severní hvězdy). Je to krásné a poetické slovo, které se v písních často nevyskytuje.
V kontextu této písně odkazuje na „Pohjantähden alla“ (pod Polárkou), což symbolizuje Finsko a finský lid. Je to silný kulturní odkaz, který zdůrazňuje jedinečnou identitu a vytrvalost Finů.
Písnička „Olen Suomalainen“ (Jsem Fin) od Kansalaiset s Medborgare je taková hymna o tom, jaké to je být Finem! Je to plné hrdosti, ale zároveň i takové té severské melancholie. Texty mluví o tom, jak by svět měl vědět, co všechno se děje pod finským nebem. Zpívá se tam o národu, z jehož slz by se daly vytvořit oceány – „On täällä kansa, jonka kyyneleistä / Aikaan saisi aika monta valtamerta“ [Je tu národ, z jehož slz / By se dalo vytvořit mnoho oceánů].
Je to taky o tom, že život je tu těžká práce a štěstí se moc často nedostaví – „On täällä elämä raskasta työtä / Siinä harvemmin on onni myötä“ [Život je tu těžká práce / Málokdy je v něm štěstí]. Ale i přes to všechno, Finové jdou dál, i když je to do kopce a s bolestí v duši, zatínají zuby a stoupají – „Me käymme vastamäkeen sielu surren / Mutt' sitä nousemme hammasta purren“ [Jdeme do kopce se zarmoucenou duší / Ale stoupáme se zaťatými zuby]. Je to taková upřímná výpověď o houževnatosti, lásce a životě pod Polárkou. A i když je to někdy těžké, je tam cítit silná láska k domovu a k tomu, kým jsou.