Joutsenlauluun doslova znamená „do labutí písně“. Je to krásné a poetické slovo, které odkazuje na metaforu labutí písně, tedy poslední, nejkrásnější dílo nebo výkon před koncem.
V textu písně se objevuje ve výzvě: „Hyppää täysillä joutsenlauluun“ (Skoč naplno do labutí písně). Zde symbolizuje plné odevzdání se životu a prožití každého okamžiku naplno, jako by to byl ten poslední a nejkrásnější.
Písnička „Kuussa Tuulee“ od Haloo Helsinki! je taková povzbuzující hymna o tom, jak žít naplno a nechat věci plynout. Zpěvačka říká, že když se snažíš lásku najít, tak se ti vyhne, ale když jen žiješ, tak se do ní můžeš zamilovat: „Jos lähden rakkautta etsimään / Olen varma se ei vastaan tuu / Mut jos lähden vaan elämään / Niin saatan joskus rakastuu“ [Když se vydám hledat lásku / Jsem si jistá, že nepřijde / Ale když budu jen žít / Tak se možná někdy zamiluju].
Je to o tom, že věci se dějí samy od sebe a je potřeba se nebát a skočit do toho po hlavě. Text nás nabádá, abychom se chytili za ruce, zpívali z duše, namočili prsty do studené vody a naplno se vrhli do „labutí písně“: „Tartu kädestä käteen / Laula sielusta sieluun / Kasta varpaat kylmään veteen / Hyppää täysillä joutsenlauluun“. A proč? Protože „Sillä sinä minä, niin elävinä / Pystymme kuulemaan / Jos kuussa alkaa tuulemaan“ [Protože ty a já, takhle živí / Dokážeme slyšet / Když na Měsíci začne foukat]. Je to taková krásná metafora pro to, že když jsme otevření a živí, vnímáme i ty nejjemnější signály světa kolem nás. A hlavně, není třeba se snažit někomu zalíbit – stačí být sám sebou.