Donikąd znamená "nikam". Je to zajímavé slovo, které se v polštině často používá k vyjádření beznaděje nebo absence cíle.
V kontextu písně "Pył" se opakuje fráze "droga donikąd" (cesta nikam), což zdůrazňuje pocit marnosti a nejistoty ohledně budoucnosti. Je to silné slovo, které vystihuje melancholickou atmosféru skladby.
„Pył“ staví vedle sebe jistotu konce a chuť tančit, dokud jsme ještě na cestě. Budoucnost je nevyhnutelná: „Obróci ciała w astralny pył“ [Promění těla v astrální prach]. Lidé ale nestojí v klidu. Kráčejí po „drodze donikąd“ [cestě nikam], sotva viditelné v mlze, a přesto se mají hýbat: „Tańcz, tańcz, wpraw stopy w ruch“ [Tancuj, tancuj, rozhýbej chodidla]. Mezi přáteli a zrcadlovými koulemi svět pořád mění podobu, takže je důležité neztratit „kształtów i barw“ [tvary a barvy]. Je v tom zvláštní večírek na konci světa: hudba je „wściekła“ [zuřivá] a udává rytmus, zatímco čas mezi přáteli plyne pomaleji.
Text umí být něžný i pěkně absurdní. Vedle touhy po štěstí a blízkosti, včetně prosby „chcę zapamiętać Twój zapach i kształt“ [chci si zapamatovat tvůj pach a tvar], se najednou objeví právníci a propagační oddělení. Lidé kráčejí hrdě „jak jakieś zombi“ [jako nějací zombíci], aniž by přesně věděli kam. Právě v tom je kouzlo písně: když cesta nemá jasný cíl a budoucnost jednou všechny promění v prach, pořád má smysl pohnout nohama, dívat se kolem sebe a zapamatovat si tvary, barvy i člověka vedle sebe.