Fama de mau doslova znamená „pověst zlého“ nebo „pověst darebáka“. V písni jde o nadsázku a stylizovanou image tvrdého, neposlušného muže, kterou si zpěvák chce udržet, i když svou přítelkyni ve skutečnosti miluje.
Toto výrazné spojení je pro píseň charakteristické a dobře vystihuje její ironický, hravý tón.
Píseň si s humorem pohrává s obrazem „fama de mau“ [pověst zlého kluka]. Vypravěč ví, že jít s přítelkyní do kina je úplně normální, ale přesto jí řekne: „digo não“ [říkám ne], protože si musí svou drsnou pověst udržet. Když dívka pláče, hrozí odchodem a chce omluvu, on stále odmítá: „Perdão à namorada / É uma coisa normal“ [Omluva přítelkyni je normální věc]. Právě v tom je vtip: omluvit se by bylo rozumné, jenže on se raději předvádí jako tvrdý frajer.
V závěru se jeho machistická póza ještě záměrně přežene. Na žádost o kino odpoví, že její místo je v kuchyni, mluví hrubě o časopisech a jeden z nich roztrhá. Pak ale najednou ustoupí: do kina půjde, ovšem jedině na kovbojský film. Celá scéna působí jako přehnaná komedie, protože za neustálým „não, não, não“ [ne, ne, ne] se nakonec ozve něžné „Minha rainha / Amo tanto você“ [Moje královno / tolik tě miluji]. Píseň tak staví vedle sebe teatrální „zlou“ pověst, směšné zákazy a docela obyčejnou zamilovanost.
Erasmo Carlos byl brazilský zpěvák a skladatel, spojený s hnutím Jovem Guarda. V 60. letech úzce spolupracoval s Robertem Carlosem a Wanderléou.
Mezi jeho známé písně patří „É Proibido Fumar“, „Festa de Arromba“ a „Sentado à Beira do Caminho“. Album Carlos, Erasmo... z roku 1971 ukazuje jeho autorskou stránku mimo rámec televizní Jovem Guarda.