Viistäköön je zajímavé slovo, které pochází ze slovesa viistää, což znamená „dotknout se, otřít se, klouzat se po povrchu“.
V písni se objevuje ve frázi „Viistäköön siipeni maata“ (Ať se má křídla dotknou země), což evokuje obraz letu nízko nad zemí. Je to poetický způsob, jak vyjádřit touhu po svobodě a zároveň spojení s domovem, i když je nutné odejít.
Píseň „Viistäköön Siipeni Maata“ od Elonkerjuu je o neklidném duchu, který se nemůže usadit. Hlavní hrdina se toulá po Finsku, putuje po „tummansininen Suomen maata halkoo“ [tmavě modré zemi Finska].
Cítí se, jako by nikam nezapadal, a říká, že se nehodí do „punatiilinen, tammesta sen ovi“ [červeného cihlového domu s dubovými dveřmi]. Je to, jako by ho krev táhla pryč, pryč od všeho, co ho drží na místě. I když si najde místo k odpočinku nebo dívku, s níž by byl, vždycky ho to táhne dál, protože „veri vetää tätä luontoa taas menemään“ [krev táhne tuto povahu znovu jít]. Je to píseň o svobodě a neustálém hledání místa, které by mu dalo klid, i když ví, že ho možná nikdy nenajde.