Ongeveer znamená „přibližně“ nebo „asi“. Je to slovo, které se v každodenní řeči používá často, ale v této písni získává zvláštní, téměř filozofický rozměr.
Eefje De Visser ho používá k popisu plynutí času a ročních období, která se zdají být „přibližně“ stejná, což naznačuje pocit uniformity a cykličnosti. Tato jednoduchá, ale opakující se volba slova vytváří melancholickou atmosféru a nutí posluchače zamyslet se nad vnímáním času a jeho relativitou.
Písnička „Ongeveer“ od Eefje De Visser je taková zamyšlená a trochu melancholická. Začíná to slovy „Het is ongeveer de avond / Maakt niet veel uit / Alles is hetzelfde / En we zijn verschillend / Doet er niet toe“ [Je zhruba večer / Na tom moc nezáleží / Všechno je stejné / A my jsme rozdílní / Na tom nezáleží]. To mi přijde, jako by se zpěvačka dívala na svět a viděla, že i když se věci mění, v podstatě zůstávají stejné, ať už je večer nebo léto. Je tam takový pocit opakování a možná i trochu nudy, ale zároveň i přijetí.
Líbí se mi, jak se tam objevuje motiv zimy a tání sněhu: „Van de winter wordt het koud / En als de sneeuw smelt / Dan rij ik / Naar het zuiden / Ik heb hier / Iets / Te bewijzen“ [V zimě je zima / A když sníh taje / Pak jedu / Na jih / Mám tady / Něco / Dokázat]. To „něco dokázat“ je zajímavé – jako by tání sněhu bylo signálem k nějaké akci, k cestě pryč, k novému začátku. A ta myšlenka, že „rij ik / In jouw auto / Ik heb een / Punt te / Maken“ [jedu / V tvém autě / Mám / Bod k / Vyjádření], naznačuje, že to není jen tak ledajaká cesta, ale má nějaký hlubší smysl nebo cíl, možná i promluvit si s někým důležitým. Je to takové poetické a nutí to k zamyšlení!