Klaffsa je výrazné švédské sloveso pro neohrabaný pohyb v mokru nebo blátě, kdy člověk při každém kroku čvachtá a boří se. V písni popisuje orientační běžce, kteří se musí „klaffsa i en myr“, tedy čvachtat bažinou, což z něj dělá neobvyklé a zapamatovatelné slovo.
„Leif“ od švédského umělce Dökött si dělá legraci z orientačního běhu. Leif běhá přes bláto, kameny, pařezy a bažiny, ale podle textu není zrovna přirozený talent: „Leif han är så dum / Kan springa vilse i ett rum“ [Leif je tak hloupý, že se může ztratit i v pokoji]. Slovo „orienterare“ znamená orientační běžec a „stämpla“ zde znamená orazit kontrolní stanoviště. Jenže Leifovi a ostatním běžcům hrozí mnohem víc než špatný čas: mohou narazit do smrku, srazit se s losem, utopit se v jezeře, nebo se stát večeří pro medvěda. Vtip je v tom, že obyčejný sport je popsaný jako naprostá katastrofická výprava.
Text je schválně přehnaný a trochu morbidní. Hned na začátku se zpívá o starých pánech, kteří potřebují kompas, „För att hitta in på dass“ [aby našli cestu na záchod], přičemž „dass“ je hovorové švédské slovo pro toaletu. Leif běhá „hit och dit“ [sem a tam], mine poslední kontrolu a nakonec se přidá skandování jeho jména: „Leif, Leif, Leif, Leif“ [Leif, Leif, Leif, Leif]. Opakování dává písni jednoduchý, téměř davový humor, zatímco verše o Egonovi, jeho otci a všech jejich dětech, kteří mají zemřít utopením v jezeře, posouvají absurdní legraci ještě o kus dál.