Karhuntalja doslova znamená „medvědí kůže“ nebo „medvědí kožešina“. Je to zajímavé slovo, které se v běžných písních často nevyskytuje a evokuje obrazy starých časů a venkovského života.
V kontextu písně „Kello löi jo viisi“ se zmiňuje „Lämmin karhuntalja reessä odottaa“ (Teplá medvědí kůže čeká v saních). To dodává písni pohádkový a tradiční nádech, kdy děti vyrážejí na cestu v saních vystlaných teplou medvědí kůží, což je pro ně lákavé a pohodlné.
Písnička „Kello Löi Jo Viisi“ od finské skupiny Club For Five je taková roztomilá ranní budíček! Představ si, že je pět ráno a někdo už volá: „Kello löi jo viisi, lapset herätkää!“ [Je pět hodin, děti, vzbuďte se!]. Je čas vstávat, jinak se nestihne výlet. Děti si mají opláchnout oči vodou a venku už čeká teplá medvědí kůže v saních. Je to takový krásný obrázek přípravy na cestu zimní krajinou.
Když už jsou v saních, otevírají se jim oči a vidí před sebou „synkkä metsämaa“ [ponurý les]. Zvonky u saní cinkají, svítí hvězdy a měsíc, a všichni jsou plní radosti – „Riemua on pelkkää, hymyyn käypi suu“ [Je to čistá radost, ústa se usmívají]. Pak se zmiňuje Miina a Taavetti Tiina, kteří jdou do kostela. Pod svahem stojí dům se dvěma svíčkami v každém okně. Je to taková idylická scéna z finského venkova, kde si člověk přeje, aby „Tällä kirkkotiellä aina olla vois!“ [Na téhle kostelní cestě bychom mohli být vždycky!]. Je to prostě taková milá a pohodová písnička o ranním vstávání a cestě zimní krajinou.