Kmiotka je zajímavé slovo, které se v běžné polštině moc často nevyskytuje. Znamená to něco jako „buran“ nebo „balík“ a odkazuje na někoho nevzdělaného, neotesaného, často z venkova.
V písni ho zpěvačka používá, když říká, že si nechce vzít „mężusia kmiotka“ (manžela burana). Vyjadřuje tím svou touhu po někom vzrušujícím a nekonvenčním, nikoli po obyčejném, nudném muži. Je to silné a trochu archaické slovo, které dodává textu šmrnc a humor.
„Mamo, ja nie chcę za mąż“ znamená „Mami, nechci se vdávat“. Hrdinka odmítá představu obyčejného manželství a života, v němž by „co dzień być jak przechodzień“ [každý den byla jako kolemjdoucí], tedy jen procházela životem a „udawać zamiast żyć“ [předstírala místo toho, aby žila]. Chce „blasku i oklasków“ [záře a potlesku], být v davu první jako drahokam. Je v tom něco legračně přehnaného i velmi upřímného: nechce malého usedlého manžílka, ale lásku s křídly, dokonce „drania, co wart kochania“ [darebáka, který stojí za milování].
Obraz vysněného příjezdu je skoro jako z pohádky: před jejich branou kola obrousí dlažbu, nápadník před ní poklekne a v létě ji v bryčce odveze do neznáma. Jenže pod růžovým svlačcem, motýly a mandlovou vůní zůstává jednoduchá věta: „Bo mi jest miłości ciągle brak“ [protože mi pořád chybí láska]. Píseň tedy není pouze rozmarné „nechci svatbu“. Je to volání po životě, který nebude hraný pro ostatní, a po milenci, kvůli němuž stojí za to opustit bezpečnou bránu domova.