Vesiliirtoon je zajímavé slovo, které se doslova překládá jako „do aquaplaningu“ nebo „do smyku na vodě“. Není to běžné slovo, které byste slyšeli každý den, a jeho použití v písni okamžitě evokuje dramatickou situaci.
V kontextu písně Arttu Wiskariho, která vypráví o nešťastné rodinné dovolené, toto slovo popisuje kritický moment, kdy se obytný vůz dostane do aquaplaningu. „Soliferi nousi tiellä vesiliirtoon“ (Solifer se na silnici dostal do aquaplaningu) je klíčový okamžik, který mění celou náladu písně a vede k nečekaným událostem, což z něj činí velmi poutavé a zapamatovatelné slovo.
„Tässäkö tää oli?“ znamená přibližně „Tohle už bylo všechno?“ nebo „Tak tohle je konec?“ a v písni se tato otázka vrací pokaždé, když se rodinná dovolená mění v úplnou katastrofu. Rodina si pořídí dovolenou na rychlou půjčku, vyrazí obytným vozem Solifer k voskovému muzeu ve Visulahti a místo pohodové cesty přijde prudký déšť, nešikovné řazení a děti, které ani nevědí, kam vlastně jedou. Na dálnici se rozsype dětský Monopoly, z auta vyteče glykol a v rádiu ztichne oblíbený mladý idol. „Tässäkö tää oli?“ [Tohle už bylo všechno?] zní jako zoufalá otázka, ale zároveň jako skvělá suchá pointa.
Nejčernější chvíle přijde, když se Solifer dostane do aquaplaningu: auto jede asi stovkou, kola jsou vytočená a řidič má méně než sekundu na rozhodnutí. Pak se dovolená podivně „povede“ jinak: otec skončí se sádrou, objeví se na titulní straně novin Iltalehti a rodina se stane celebritou. Je v tom hodně trapného humoru, ale také výčitka otce, který má pocit, že dětem přinesl příliš mnoho zklamání. Dokonce vzpomíná na Vánoce bez šunky. Píseň tak staví vedle sebe malé konkrétní nehody, drahé rodinné sny a otázku, jestli se z nepovedeného výletu přece jen nestal příběh, na který se bude vzpomínat.