Vääpeleitä je množné číslo od slova vääpeli, což je finský vojenský hodnostník, ekvivalent seržanta nebo praporčíka.
Je to zajímavé slovo, protože se v běžných písních nevyskytuje často a odkazuje na specifickou profesi. V kontextu písně, která vypráví o tom, jak se sny o změně světa proměnily v obyčejné profese, vääpeleitä zdůrazňuje rozmanitost a realitu životních cest, které si protagonisté vybrali.
Anssi Kelova píseň „1972“ se vrací ke spolužákům, které vypravěč po letech potkává, a ukazuje, co zůstalo z jejich školních snů. Kristian kdysi vytvořil „boha“ z nudlí na stropě třídy a pořád se pokouší pěstovat knír. Susanna, kterou vypravěč možná miloval, si oholila hlavu a žije se ženou. Nummelin stále sedí s těmi samými brýlemi sám v rohu. Roopemu vypravěč záviděl jeho život, ale při tanci mu teď padají kalhoty ke kotníkům. Je to legračně trapné, ale také velmi přesné: čas lidi nezmění vždycky tak, jak si představovali.
Nejvýraznější refrén staví proti sobě velké školní plány a obyčejný dospělý život: „Meidän piti muuttaa maailmaa“ [Měli jsme změnit svět], jenže z nich jsou zedníci, taxikáři, ševci, samoživitelky, prodejci aut, lékaři nebo úředníci. „Vääpeli“ znamená vojenskou hodnost, přibližně rotmistr. Po nasazení maturitních čapek všichni „věděli všechno“, ale čím jsou starší, tím méně toho podle vypravěče vědí. Mezi dalšími spolužáky je Nurminen s krásným dotykem na míč, který mohl být profesionálem, kdyby opilý nespadl do lomu, a Jasmin, která chtěla do Paříže jako modelka a stále vypráví o finále soutěže Miss Lohja. Lohja je finské město. A úplný konec je snad nejtišší: po letech si s Vuorinenem, někdejším kamarádem na dlouhé rozhovory, řeknou jen „Oli kiva nähdä“ [Bylo fajn tě vidět].