Impalcature znamená „lešení“, tedy dočasné konstrukce používané při stavbě nebo opravách budov. V písni se objevuje v působivém obrazu: „Se crollano le impalcature resto solo io“ znamená „Když se zhroutí lešení, zůstanu jen já“, což metaforicky vyjadřuje pocit, že po zhroucení všech opor člověku zůstane jen jeho skutečné já.
„Aiaiai“ od italské zpěvačky Angeliny Mango zní jako neklidný rozhovor člověka, který se snaží zjistit, co se s ním děje. Čím víc dostává náklonnosti, tím víc má pocit, že něco pokazí, a jeho slova se mu „tremano sul filo del discorso“ [třesou na niti rozhovoru]. Neví, jestli se ještě poznává, a obyčejný small talk, tedy nezávazné povídání, už nedokáže snášet: „non ci sto dentro“ [nevlezu se do toho / nezvládám to]. Je v tom něco trochu vtipného i smutného: člověk může být uprostřed vlastního koncertu, a přesto se cítit jako duch.
Nejsilnější obraz přichází ve chvíli, kdy světla míří na zpěvačku. Dokud ji někdo „illumini“ [osvětluje], má pocit, že je co vidět, ale když „crollano le impalcature“ [zřítí se konstrukce], zůstane jen ona sama, bez kulis a bez ochrany. Prosí, aby ji druhý nesoudil, a ptá se, kde končí ona a začíná ten druhý. V další části si vymýšlí výmluvy, cestuje naboso vlakem a mění se podle místa, dokonce i přízvuk. Přitom všechno prožívá v „volumi giganti“ [obrovské hlasitosti]. Je to píseň o zahlcení, nejistotě a o blízkosti, která pomáhá jen tehdy, když druhý člověk opravdu zůstane.